Divadelní slovníček – Pár základních pojmů

S divadlem je spojené ohromné množství různých termínů a zorientovat se v nich, dá občas docela práci. Zvlášť když se v divadelním světě nepohybujete na denní bázi. Divadelníci sami rádi používají spoustu slov a spojení, které vám třeba na první dobrou nic neřeknou, takže jsme se rozhodli připravit pro vás malý slovníček, abychom vám orientaci usnadnili. Na úvod si přiblížíme nějaké divadelní pojmy, které se v rozhovoru o divadle dost pravděpodobně objeví.

Divadlo

Začneme zlehka, samotným slovem divadlo. Pod ním se toho totiž skrývá víc. Je to přirozeně druh umění spočívajícího v tom, že živí lidé něco předvádí pro jiné živé lidi (je tím myšleno nějaký příběh, nikoliv poslední sadu nepřipalujících se hrnců) a většinou to je zase o živých lidech (i když ve světě alternativního divadla je tahle definice dost zrádná). Divadlo je však také budova nebo prostor, ve kterém se tohle umění odehrává, případně i celý herecký, respektive umělecký soubor, který toto umění provozuje.

Teatrologie

Každé umění má v dnešní době i svůj vlastní vědní obor, který se věnuje jeho zkoumání, v případě divadla je to teatrologie. Ta se zabývá historickými a teoretickými základy divadla a zkoumá ho z mnoha různých úhlů. Studovat ji obvykle můžete na filozofických fakultách různých univerzit, případně i na divadelně zaměřených uměleckých školách. V případě první volby se dočkáte spíše teoretičtějšího studia, v případě té druhé je studium založeno na praktičtějších základech a můžete si divadlo mnohem víc „osahat“ zevnitř.

Drama

Literární žánr a zároveň textový základ inscenace, který tvůrci proměňují v jevištní tvar. Má specifickou formální podobu, podle které jej snadno odlišíte od jiných žánrů, zjednodušeně se skládá z monologů, dialogů a scénických poznámek.

Monolog

Když už jsme zmínili drama, vysvětleme si ještě rychle jeho základní části. Monolog je promluva jednoho herce delšího rozsahu obvykle na jedno ucelenější téma. Zejména u starších antických dramat je to jejich hlavní stavební složka, protože postavy spolu takřka neinteragují a jde o jednotlivé monology.

Dialog

Dialog je potom rozhovor dvou a více herců, kteří spolu jeho prostřednictvím komunikují. Vyznačuje se tím, že se skládá z akcí a reakcí.

Scénická poznámka

Poznámka autora, která blíže přibližuje prostředí nebo způsob, jakým postavy mluví, případně může specifikovat jevištní akci. Jedná se o modernější vynález, jelikož se jich začalo více využívat až v momentě, kdy se přestalo hrát na v podstatě prázdném jevišti. Třeba ještě u Shakespeara v jeho původní podobě nic jako scénické poznámky nenajdeme.

Inscenace

Ucelený jevištní tvar, který vzniká v průběhu zkoušení. Jedná se o základ pro představení. Inscenace je to, co režisér s herci nazkouší, vlastně by se dalo říct, že je to takový návod, podle kterého se pak hraje a který se dodržuje.

Představení

Konkrétní provedení inscenace. Představení je neopakovatelné a vždycky se jedná o originál, přestože inscenace je stále stejná. Když se rozhodujete, na co půjdete do divadla, vybíráte si inscenaci, když se však rozhodujete o konkrétním datu, už si vybíráte představení. Představení je to, co se na jevišti děje v ten jeden konkrétní večer včetně všech chyb a kiksů, se kterými nikdo nepočítá, ale které je třeba vyřešit.

Zahajovací zkouška

Někdy označovaná také jako první čtená zkouška. Jedná se o první setkání kompletního tvůrčího týmu, na níž je představen koncept inscenace a herci poprvé čtou nahlas text svých rolí. Po ní následuje proces zkoušení, který v profesionálních divadlech trvá 4-6 týdnů. Zpočátku jsou zkoušky obvykle 5x týdně (standardně od 10 do 14 hodin), s blížícím se datem premiéry přibývá ještě šestá zkouška, případně večerní nebo odpolední zkoušky.

Čtená zkouška

Zkouška spočívající v tom, že se pouze předčítá text, případně se o něm diskutuje a potenciálně může docházet k jeho drobným úpravám.

Aranžovací zkouška

Zkouška na jevišti nebo ve zkušebně, jejímž cílem je rozvrhnout si, jak bude vypadat pohyb a rozmístění herců a potenciálně i kulis na scéně. Herci se dostávají do prostoru a podle instrukcí režiséra se v něm pohybují a odříkávají svůj text. Zpočátku probíhá v provizorní scénografii, pokud není finální scéna k dispozici.

Technická zkouška

Může probíhat i bez herců a je určena k nastavení technických náležitostí, tzn. především nastavení světel, hudby, ruchů a šumů a také přestaveb.

Kostýmní zkouška

První zkouška, na níž mají herci k dispozici kostýmy. Slouží především k tomu, aby herci i režisér poznali konkrétní vlastnosti oblečení, zjistili, jak se jim v něm pohybuje a jak je případně omezuje. Na základě toho může dojít k úpravám kostýmů nebo jevištní akce.

Projížděcí zkouška

Nebo také projížděčka. První zkouška, na které se jede inscenace v kuse bez přerušování ze strany režiséra, aby celý tým viděl, jaká je finální stopáž, a zároveň zjistil, jak fungují jednotlivé přechody a návaznosti, aby mohl s hrou dále pracovat. Nemusí probíhat ve finální scénografii a kostýmech.

Hlavní zkouška

Zkouška na jevišti s kostýmy a v kompletní scénografii se světlem a hudbou. V ideálním případě se jedná zároveň o projížděcí zkoušku, zároveň však režisér může průběžně zasahovat do dění na jevišti a upravovat to, co podle něj nefunguje nebo je třeba změnit (ať už jde o technické záležitosti nebo hereckou akci).

Generální zkouška

Finální zkouška nebo série zkoušek, která jako by imitovala klasické představení. Hraje se přesně tak, jak je v plánu hrát před diváky, někdy může mít veřejný charakter a v hledišti diváci skutečně sedí. Nenastanou-li závažné technické problémy, režisér ji nepřerušuje a připomínkuje až po jejím skončení. Pokud jde o veřejnou generální zkoušku, z pověrčivosti po ní nenásleduje děkovačka a správně by se na ní ani nemělo tleskat. V divadle se obvykle říká, že špatná generálka znamená skvělou premiéru, což není ani tak pověrčivost jako spíš odpozorovaný princip – na generálce se skoro vždycky něco pokazí.

Premiéra

První oficiální uvedení inscenace. Od této chvíle už si začíná žít vlastním životem a tvůrce na ni dál nemá vliv. Především v anglofonním světě je zvykem před premiérou uvést sérii tzv. předpremiér, kdy se inscenace představí publiku a na základě jeho reakcí se dál upravuje. Oficiální premiéra, na kterou je pozván tisk, se pak koná třeba až po dvou týdnech hraní.

Repríza

Všechna další představení odehraná po premiéře. Premiéra občas bývá označována zároveň za první reprízu.

Derniéra

Poslední repríza, po níž je inscenace stažena z repertoáru.

Repertoár

Všechny inscenace, které divadlo uvádí. Obvykle bývá sestaven koncepčně na základě dramaturgického plánu (o tom víc v některém z dalších článků, kde si představíme postavu dramaturga).

Obsazení

Soupis rolí a herců, kteří je budou ztvárňovat. Obsazení může vzejít z rozhodnutí tvůrčího týmu nebo čistě režiséra nebo může být výsledkem konkurzu.

Hlavní role

Role, která má v rámci inscenace největší prostor.

Vedlejší role

Role, která není hlavní.

Titulní role

Role, podle níž je pojmenovaná celá hra. Může a nemusí být hlavní. Např. Tartuffe, Macbeth, Král Oidipús…

Tolik k základním pojmům, které jsou s divadlem spojené. V příštím díle se podíváme na místa, která můžete v divadle najít. Třeba zjistíte, že jich je víc, než by vás vůbec napadlo.

Autor:
Markéta Damková