Divadelní slovníček – Co je co v divadle

Minule jsme si přiblížili některé pojmy, které jsou spojené s divadlem, a dneska se podíváme na to, jak vlastně vypadá divadlo zevnitř a co všechno tady můžete (nebo taky nemůžete) vidět. Jaké části tedy divadlo vlastně má?

Jeviště

Místo, po němž se pohybují herci a kde se tedy odehrává představení, zjednodušeně řečeno hrací prostor. V některých specifických případech však může posloužit i jako hlediště. Obvykle se vyrábí z olšového dřeva, jelikož olše nevrže a zároveň má vysoce regenerační schopnosti a je schopná sama zatahovat díry, které se do ní vyvrtají kvůli zavrtávání těžkých kusů dekorací. U tanečních divadel nebo pro potřeby tanečních představení bývá pokryto baletisolem, což je pogumovaný povrch, který neklouže a tlumí dopady.

Hlediště

Místo, kde jsou usazeni diváci, aby mohli sledovat představení. V některých specifických případech se v něm mohou pohybovat herci nebo se tu může inscenace částečně či zcela odehrávat. Podle viditelnosti bývá rozděleno do sekcí a cenových zón. U starších divadel s několika patry lóží jsou tyto rozmístěny spíše tak, aby bylo vidět do nich, nikoliv na jeviště. Bohatá smetánka totiž považovala návštěvu divadel za způsob sebeprezentace a bylo pro ni zásadnější, aby ji tam viděli ostatní, nikoliv jestli uvidí na to, co se bude dít na scéně.

Foyer

Místo před vstupem do divadelního sálu, kde se můžete občerstvit nebo sdílet své dojmy s ostatními diváky. Divadla ho velmi často využívají k vlastní prezentaci, umisťují do něj fotografie svých herců nebo inscenací, případně zde pořádají různé dočasné výstavy.

Zákulisí

Všechno to, co divák při návštěvě divadla neuvidí, jelikož nepovolaným je tam vstup zakázán, ovšem po celou dobu tam panuje čilý ruch, aby celé představení mohlo proběhnout hladce a bez větších zádrhelů.

Forbína

Přední část jeviště před oponou, která může být využita např. v momentě, kdy je potřeba zatáhnout oponu a provést nějakou náročnější přestavbu. V éře Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha byla forbína dokonce pojmem, kvůli kterému diváci do divadla chodili. Jednalo se tehdy o krátké komediální výstupy právě před oponou, které byly improvizované a komentovali aktuální politickou nebo společenskou situaci. A protože šlo o improvizace, které se nikam nezapisovaly, cenzura dohlížející na nezávadnost inscenovaných textů na ně byla krátká.

Portál

V případě kukátkového jeviště boční vstupy na scénu. Portály jsou dva – pravý a levý a pro herce jsou stranově obráceně. V divadle má totiž přednost divák a režisér, který během zkoušek sedí v hledišti. Vše se tak řídí jeho stranovým vnímáním, tudíž pravý portál je po jeho pravé ruce a levý portál po jeho levé ruce. Herci na scéně to ale mají přesně naopak.

Orchestřiště

Prostor obvykle umístěný pod jevištěm, respektive pod forbínou, určený k usazení orchestru. Jeho velikost se odvíjí od potřeb konkrétního divadla a ne každá scéna ho musí mít. Schází-li v divadle orchestřiště, ale je přesto potřeba živá hudba, obvykle se to řeší umístěním orchestru do zadní nebo boční strany jeviště, případně do lóží.

Propadlo

Prostor pod jevištěm, respektive obvykle pohyblivá část jeviště, kterou je možné odklopit (v případě ručních propadel) nebo ji pomocí motoru svézt dolů a vytvořit tak na scéně prohlubeň, otevřený otvor. Obvykle se používá k nástupům na scénu, v technicky vybavenějších divadlech (dost často operních či muzikálových) jich může být i celá série, která umožňuje efektní přestavby.

Točna

Jak už název napovídá, jedná se o otočnou část jeviště, která napomáhá především rychlým přestavbám, protože jsou na ní umístěny různé části scény. Může být stejně jako propadlo ovládána mechanicky lidskou silou anebo být na motorech, které s ní otáčejí.

Provaziště

Prostor nad jevištěm, v němž se nachází jednotlivé tahy, tedy lana sloužící k zavěšení jednotlivých scénických dekorací, případně světel atd. Ovládají se ze strany z tzv. divadelní lávky, případně zboku přímo z úrovně jeviště. V některých větších divadlech typu Národního se nad jevištěm nachází ještě tzv. kubus, který slouží k uskladnění zavěšených dekorací.

Kulisa

Dnes už se tenhle název moc nepoužívá, protože jde o přežitek z doby, kdy se kusy scénografie pohybovaly po kolejničkách. Spíš než kulisa se říká scénická nebo jevištní dekorace. A jde jednoduše o všechny jednotlivé kusy stěn, nábytku a čehokoliv dalšího, co si režisér vymyslí a s čím je náročnější manipulovat.

Praktikábl

To je nejlepší kamarád jevištního technika, jelikož z praktikáblů se dá na jevišti postavit prakticky cokoliv, a taky se k tomu hojně využívají. Jde o kovové tyče a výztuže a dřevěné desky, ze kterých na jevišti můžete vystavět šikminu, schody, balkóny… prostě na co si vzpomenete.

Rekvizita

Na jevišti málokdy bývají jenom velké kulisy, hercům usnadňují práci také rekvizity, to znamená nejrůznější drobnosti, které pomáhají dobudovat atmosféru. Je to třeba nádobí, ubrusy, hadrový panák nebo třeba pistole. Prostě všechno, co není napevno přiděláno ani to není kus nábytku, je rekvizita.

Světla

Kdyby v divadle nebyla světla, divák toho na jevišti moc neuvidí. Základním pravidlem je nasvítit herce ze všech stran, aby nevrhal stín a nepůsobilo to rušivě. Je-li to přání režiséra, pak se pracuje i se stínem, primárně by se však objevovat neměl. Z toho důvodu jsou nad jevištěm přední a zadní světla a boční světla, kterým se také říká průvany. Vedle toho najdete také pracovní světla, tzv. pracáky, s nimiž se někdy v rámci inscenací také účelově pracuje. Standardně svítí reflektory bíle, jejich barvu je však možné upravit pomocí barevných fólií. V případě statických světel je třeba reflektory nastavit před představením, protože s nimi není možné manipulovat z kabiny. V případě digitálních hlavic je možné měnit polohu i barvu pomocí počítače. Speciálním druhem světla jsou potom tzv. štychy, které vytvářejí bílý kužel zaměřující se na konkrétního herce, kterého „vodí“ po jevišti. Jde o světla, která nejsou automatizovaná a během představení jsou ovládána živým člověkem, štychařem.

Napadlo by vás, že v divadle se toho nachází tolik? Samozřejmě že spousta míst se může scénu od scény lišit, v tom základním se však snad všechna divadla shodují. A pokud byste to všechno rádi viděli na vlastní oči, využijte možnosti nakouknout do zákulisí, kterou různá divadla nabízejí. A teď, když už známe místa, můžeme se podívat na lidi, kteří jsou s divadlem spojení. Tak zase příště.

Autor:
Markéta Damková